Na konci roku 2019 vyšel v časopise MM Průmyslové spektrum rozhovor s majitelkou společnosti Abydos Olgou Kupec. Přinášíme přepis rozhovoru. 

Z manažera vlastníkem

V době recese koupila Olga Kupec od německého majitele slévárenský provoz a už více než 10 let jede její firma na plné obrátky. Tato přemýšlivá a empatická dáma dokázala svým přístupem ke klientům a kolegům vybudovat v českoněmeckém pohraničí prosperující firmu, která nemá nouzi, ani o zakázky, ani o zaměstnance.

MM: Titulek rozhovoru jsem si vypůjčila z názvu vaší přednášky z roku 2013 pro studenty Business Institut. Jaké to tedy bylo, když jste v roce 2012 od německého majitele koupila firmu na zpracování slévárenských odlitků? Co bylo hlavní motivací, co bylo nejtěžší?

Dr. Kupec: Vše byla velká náhoda. Studovala jsem v Regensburgu a musela jsem se nějak živit. Jeden z příjmů byly hodiny češtiny, která byla v 90. letech v Německu velice oblíbená. V té době mě oslovil jednatel německé slévárny, který měl za úkol založit dceřinou společnost. Potřeboval pomoct s českými překlady a úřady. Také se chtěl naučit česky, aby se lépe orientoval v českém prostředí. Po ukončení studií jsem nastoupila do koncernu Volkswagenu a působila i ve Škodě Auto, ale s německou slévárnou jsem byla v kontaktu a některé práce jsem vykonávala na dálku. Takový externista s výhledem na tři měsíce. V té době mi byla nabídnuta práce na plný úvazek. Podvědomě jsem cítila, že menší podnik tohoto formátu má daleko větší možnosti, jak chod společnosti ovlivňovat. Nastal tedy čas udělat změnu. Po nějaké době jsme se domluvili a já začala pracovat jako poradkyně a následně jako prokuristka. Německý vlastník si ponechal obchod a byznys směrem do Německa. Mně připadla česká část. Firma Abydos, která však není klasickou slévárnou. Má charakter slévárenského provozu zaměřeného na opracování a cídění odlitků.

V roce 2008 začal pan majitel hovořit o prodeji firmy. Byl o generaci starší než já a hledal nástupce. Společnost mi nabídl. Dlouho jsme se nedokázali domluvit. Bylo těžké se rozhodnout. Firmu jsem znala do detailů, a to byla moje velká výhoda. Lákala mne výzva posunout se dál a samostatně tvořit. Věřila jsem si. Vzala jsem si úvěr. Krize doznívala a finanční podmínky majitele byly akceptovatelné a jeho důvěra, že budu důstojný pokračovatel jeho díla, byla také povzbuzující. Zakázky začaly přicházet. Nyní již více než 10 let jedeme na dobré vlně. I když nyní pociťujeme určité ochlazovaní.

MM: Jaká je situace ve vašem segmentu podnikání? Hodně sléváren v roce 2008 skončilo. Přestože nejste klasická slévárna, svým charakterem se slévárenskému provozu blížíte. Nelze si představit, že by se současná výroba strojů, zařízení a další široké škály finálních produktů obešla bez odlitků a následného zpravování.

Dr. Kupec: My nejsme jediná společnost, která se zabývá zpracováním slévárenských odlitků. V Čechách dělá obdobnou činnost pár firem, ale pouze pro jednu slévárnu. My máme portfolio více než 10 zákazníků. Pro ně odlitky pravidelně zpracováváme. Máme výrazně větší rozsah, a tím pádem i nabídku technologických procesů v oblasti opracování odlitků. Není to jen klasické cídění, ale i svařování, tryskání, ošetření proti korozi, včetně základování, lakování a nově také CNC opracování. V neposlední řadě se pomocí speciálních kontrol, např. endoskopy či ultrazvukem, snažíme nejen rozpoznat slévárenské vady, ale především, pokud je to jen trochu možné, tyto odlitky zachránit a zákazníkům ušetřit nemalé prostředky na nové odlévání. Devadesát procent naší produkce jde na export. V ČR máme pouze jednoho slévárenského zákazníka.

MM: To máte tedy docela exkluzivní postavení. Jaká je vaše přidaná hodnota?

Dr. Kupec: Zákazníkům umíme přinášet technická řešení. Pokud má některá slévárna problém, jejich případné vady dokážeme analyzovat a dát jim profesionální zpětnou vazbu. Základ byznysu je však důvěra. Co se domluví, to se dodrží. Dodávky včas a v dobré kvalitě.

Abydos má trochu výjimečné postavení na trhu. Německo je na světové špičce slévárenství a zároveň je tam velmi málo firem, které zpracování odlitků provádějí. Mezi další slévárenské giganty patří USA a Japonsko. Výběr, s kým spolupracovat, je opravdu velký. Rovněž i poloha Abydosu je velmi výhodná. Ašský výběžek je napojen na německou dálniční síť.

Všechny světové slévárny jsou zvyklé na technologický postup – tj. nechat opracování odlitků na dalším článku. Je to současná praxe a trend, kterými se tento obor ubírá. Ve slévárně se produkty pouze odlijí a cestují do další firmy na opracování. Slévárny tak mají dostatek času a prostoru na své slévárenské know-how.

MM: Pro majitele sléváren asi není jednoduché v době „boje o klima“, environmentálních opatření a ekologických aktivit, úspěšně provozovat slévárenský byznys. Jaká vidíte v této oblasti pro slévárenství řešení? Čeho by se nejvíce týkala?

Dr. Kupec: Naše firma se primárně zaměřuje na úspory energií. Ve slévárenském provozu to činí velkou část nákladů. Například dodržování emisních hodnost je stejné u nás jako v Německu. Evropská legislativa měří všem stejně. Je dobré, že stát dnes podporuje úsporné a ekologické projekty. Je hodně dotačních programů. Přiznám se, že jsem je dlouho odmítala a zastávala názor, že pokud má byznys dávat smysl, tak to jde i bez dotací. V poslední době přehodnocuji. Pokud je možnost některé až 100 let staré provozy opravit, využijme dotací. Pro nás je to ohromná pomoc, jelikož nemáme žádné nové budovy. Všechny nemovitosti jsou staré, postupně přistavujeme a inovujeme. Ekonomika těchto budov je velice náročná. Díky jednomu dotačnímu programu se nám je podařilo zateplit, včetně využití odpadního tepla. Pro mě to byl impulz, jak o těchto věcech přemýšlet trochu jinak.

V oblasti ekologie pracujeme i na zlepšení pracovního prostředí. Pokud byli lidé před 30 lety ochotni pracovat za těžkých podmínek, jako je zima, velká prašnost nebo hluk, tak dnes tomu tak není. Moje vize, propojit nové sofistikované technologie s tradiční manuální prací, bez které se některé naše provozy pořád neobejdou, se podařilo. Částečně jsme například odstranili prašnost. V brusírně máme osm obrovských odsávacích filtračních zařízení, které se nyní ovládají přes internet. Dopad na kvalitu pracovního prostředí je obrovský.

MM: Někdy před 10 lety mi manažer jedné slévárny vysvětloval, jak náročné je zajistit finančně i personálně slévárenský provoz. Jaké jsou vaše zkušenosti?

Dr. Kupec: Mám stejný názor. Když přemýšlím o slévárenství jako celku – je zde enormní tlak na ekologii, zvyšování cen energií a mezd. Udržet si konkurenceschopnost v dlouhodobém měřítku je složité. Psala jsem to i ve své knize Strategie slévárenství. Není jednoduché přesunout slévárnu do Číny nebo Indie, což lze u některých jiných oborů. Slévárna je alchymie. Procesy, tak jak jsou nastaveny v tomto odvětví, fungují v Evropě již od 90. let 20. století, kdy slévárenský průmysl umíral. Hodně využil konjunktury automobilového průmyslu a zaměřil se právě na tento segment. Dodávky se hodně zefektivnily a z této strategie se slévárnám žilo a žije dobře. To je výhoda našich zákazníků. Přesto podíl našeho automotive je 9 %. Většinu našeho exportu tvoří díly do stavebních a zemědělských strojů i všeobecné strojírenství.

Zaměstnanci, to je těžké téma. Dnes bych nemohla udržet výrobu, pokud bych spoléhala na zaměstnance z regionu. Naší stěžejní destinací pro nábor je Ukrajina a Mongolsko. Případným personálním problémům jdeme naproti. Naši lidé jsou opravdoví hrdinové. Tím myslím především odvahu a zdatnost vykonávat těžkou práci. Bruska váží osm kilogramů a oni s ní brousí osm hodin. Pro své zaměstnance máme ergonomické programy, které nám sestavil a pomáhá realizovat Čestmír Šíma, strongman a mistr světa. Pokud zaměstnancům takový odborník vysvětlí, jak zvedat 100kilové kusy a jak pečovat o své zdraví a relaxovat, má to pro ně ohromný význam. Péče o zaměstnance je pro nás prioritou. Abydos se nachází 10 kilometrů od Františkových Lázní. Tam pro ně máme zaplacené lázeňské rehabilitační programy. Lékaři rehabilitace aplikují dle individuálních potřeb každého zaměstnance.

MM: Na vašich webových stránkách mne zaujal text – „Věříme, že i ti, kteří šlápli vedle nebo prostě měli jen smůlu, mají dostat šanci. Neřešíme, odkud kdo je a jakého boha vyznává. Lidi v exekuci, bývalí vězni, i ti ve výkonu trestu. Češi, Ukrajinci, Rumuni, Mongolové. Ty všechny u nás potkáte. A víte co? Skvěle nám to spolu funguje.“ Je to jen marketingový tah, jak přilákat zaměstnance, nebo je to jedna z forem společenské odpovědnosti?

Dr. Kupec: Naše aktivity neškatulkujeme do šuplíků společenské odpovědnosti a nepřemýšlíme, jak je bude vnímat vnější okolí. Skladba zaměstnanců se samozřejmě odráží od charakteru výroby. Často jsou to lidé, kterým se možná v životě něco nepovedlo, ale u nás mají možnost dostat druhou šanci. Na našich internetových stránkách máme vizuál „Jsme řešením tvých problémů, jestli na to máš. Pokud si někdy něco zkazil, tak my nemáme předsudky a dáváme ti šanci u nás něco začít“. Je mnoho zaměstnanců, kterým jsme pomohli ukončit exekuce nebo běží jejich oddlužení. Věnovala jsem se a věnuji se této oblasti osobně. S paní prof. Evou Kislingerovou jsme v roce 2006 až 2007 organizovaly na VŠE konference na téma insolvence. V té době se ještě příliš nehovořilo o tom, že systém je v některých případech k dlužníkům nastaven nevyváženě. Tím nechci říct, že dlužníkovi má být prominuto všechno. Já jsem viděla exekuční příkazy, které přicházejí na naše personální oddělení. Není možné mít u společnosti ČEZ nedoplatek 70 korun a mít exekuci za 20 000 korun. Našim lidem pomáháme se oddlužit a žít svůj život v relativním klidu.

Další podpora, která mne zvlášť těší, je pomoc hendikepované dceři našeho zaměstnance. Náš elektrikář má dvě postižené děti, o které se stará úplně sám. Holčičce je devět let a jmenuje se Danielka. Ve prospěch Danielky pořádáme mnoho akcí. Loni na podzim jsme vyběhali pro Danielku 46 048 korun. Vánoční dárky pro zákazníky jsme rovněž odbourali. Tatínek Danielky potřeboval auto. Chybělo mu 50 000 korun. Poslala jsem zákazníkům příběh Danielky, s prosbou, zda by nepřispěli na dobrou věc. Zpětná vazba od zákazníků byla fantastická. Někteří osobně přijeli a předali finanční dar.

MM: Kolik hodin denně pracujete? Zbývá vám ještě čas na vaše koníčky – poezii a německé překlady?

Dr. Kupec: Je pravda, že poezii a překlady německé literatury mám moc ráda. Na takovou činnost však musíte mít čas, klid a pohodu, takže zbývá jen víkend nebo dovolená. Když potřebuji rychlý relax, tak běhám nebo chodím. Běží vám mnoho filmů, které s firmou souvisejí, ale ve volném čase se snažím vypnout.

MM: Děkuji vám za rozhovor.

PhDr. Iva Ruskovská

Rozhovor vyšel v časopise MM Průmyslové spektrum, vydání 2019/11